POHÁDKA pro DORKU

/34. aukce/ pro Záchranná stanice a Dům přírody Poodří, Bartošovice
výstava v záchranné stanici a Zámku Bartošovice
AUKCE do 31.08.2026 do půlnoci – příhozy zde : FB – www.stanice /celá vydražená částka jde přímo na konto útulku/
Mám velkou radost, že kmotrem obrazu je hudebník Jakub Jalůvka.
Pohádku o Dorce napsala Lucie Hlavinková.

„Oslovím prověřený útulek, poprosím o výběr kočky která je provozovatelům blízká, a namaluji její obraz. Spisovatelka Lucie Hlavinková pak napíše pohádku inspirovanou jejím skutečným příběhem. Obraz po dobu výstavy dražíme na webu a facebookových stránkách útulku, a celá výsledná částka připadne útulku. První aukce proběhla v listopadu 2013 ve foyeru Divadla Bolka Polívky. Cílem projektu je nejen získání částky pro útulek, ale i snaha přiblížit problematiku útulkových zvířat. Aukce propojují lidi a věřím, že vedou i k zamyšlení a větší všímavosti. K dnešnímu dni projekt získal celkem 824.712 korun.“

Pohádka pro Dorku :
Dorka už nemohla ani kňučet. Ležela zcela vysílená ve strži, kam z výšky dopadla během přesunu smečky do bezpečí poté, co ji s jejími sourozenci u doupěte ohrožovali nějací podivně páchnoucí hluční tvorové. Máma s tátou rozhodli, že pečlivě vybrané místo, kde obvykle panoval klid, už není bezpečné. V noci podnikli přesun jinam, jenomže pršelo a stezka se proměnila v bahnitou skluzavku, protože hlína byla rozrytá, tentokrát podivnými páchnoucími a hlučnými stroji.

První hodiny Dorka doufala, že se pro ni máma vrátí, ale pak pochopila, že se ocitla v tak nebezpečné situaci, že vlčice pro ni nemohla riskovat svůj život a vystavit smrti ostatní mláďata. Ležela hluboko, poslouchala rachot harvestorů a ječení pil, a cítila, jak z ní pomalu vyprchává život, že ani neprotestovala, když ji ze země sebral jeden z těch hrozivých tvorů.

Naložil ji a odvezl někam, kde cítila pachy dalších zvířat, jejich zranění a úrazy, ale místo kupodivu nebylo až tak děsivé, protože jí tady dali najíst a napít a zacházeli s ní opatrně, pochopila tedy, že jí nechtějí ublížit a probudila se v ní opět chuť žít. A to tedy pořádně, protože ona je přece mladá vlčice, vládkyně lesa, strašlivý predátor… Jenomže po chvíli vyhrožování musela žuchnout zpátky na zadek, nožičky ji ještě moc neunesly a mléčné zuby taky nikoho nevyděsily, jak doufala.

Naštěstí ti dvounožci aspoň trochu tušili, co s ní mají dělat a když nabrala síly, podnikli pokus vrátit ji zpátky ke smečce. Dorka se chvěla nadějí, když na malou chvíli ucítila pach své rodiny a vůni lesa, ale tu bohužel přebil zápach nafty a hluk strojů a padajících stromů, bylo poznat, že vlčí smečka se ve strachu nikde nezastavuje a pořád je v pohybu. Vrátit se nebylo možné a Dorku čekal úplně jiný život mezi ostatními vlky v záchranné stanici kdesi v daleké zemi.

Může jen doufat, že jejím osudem je nechat návštěvníky pozorovat a fotit ji, aby tak chránila své příbuzné v divočině a kvůli nezodpovědným lidem už nebylo žádné malé vlče odděleno od své smečky.

Od Dorky ke Kryšpínovi
Příběh zachráněného vlčete ožije na zámku v Bartošovicích

Související články