Miss Morava Romana Štryncl: I bez korunky se dá žít. Baví mě malování, návrhářství, miluju kočky
Blonďaté kratší vlasy nosí dodnes. Před 25 lety při třetím ročníku Miss Československo platila za jasnou favoritku, jenže korunku nakonec získala její kamarádka, dnes manželka miliardáře Bakaly Michaela Maláčová. Brňanka Romana Štryncl (46) už vzpomíná s nadhledem. Baví ji malování, návrhářství, kulinářské experimenty a miluje kočky. A také Brno. Netrpí nostalgií, pořád má v hlavě spoustu nápadů a plánů. Energická, cílevědomá žena.
Romano, jak vzpomínáte po čtvrtstoletí na soutěž královen krásy? Triumf byl na dosah…
Že bych se tím trápila, to ne. Ale občas to zamrzí. Získala jsem korunku Miss Morava a Miss Sympatie, ale nebudu říkat, že jsem si nepřála vyhrát. Chtěla jsem být mezi prvními třemi. Titul Miss Sympatie byl z určitého pohledu cennější, hodnotilo 80 novinářů a fotografů, zatímco v hlavní kategorii sedělo jen sedm porotců.
Z dobových reakcí vyplývá, že vás pasovali do role největší favoritky. Prý vám ale u poroty uškodilo přehnané sebevědomí.
To určitě ne. Po předchozích kolech se vyměnila porota, ta si vyhlédla jinou favoritku…(smích) a už to bylo. Šla jsem na Miss s tím, že poznám zákulisí. Studovala jsem tehdy architekturu, říkala jsem si, odnesu si nějaké ceny. A odjeli jsme ze soutěže autem. Takže zážitek na celý život. A zklamání? Jsem Lev, když už člověk v tomto znamení začne soutěžit, tak chce vyhrát. Nevyšlo to, život jde dál.
Tehdy vyhrála nejméně nápadná dívka Michaela Maláčová, dnes manželka miliardáře Zdeňka Bakaly. Pamatuji si, že reakce na její osobu byly silně negativní.
Jsme dodnes kamarádky, soutěž nás stmelila. Míša je osobitá, silná, cílevědomá. Ti, kteří mi říkali, že jsem měla vyhrát, tvrdili, že jsem byla moc milá, příjemná. A ona studená. Míša tak ale působí jen na první pohled. Vyhrála právem. Nerozhoduje jen vzhled, ale i osobnost.
Navenek úsměvy, za kulisami nevraživost. Dívkám jde o nabídky, novou kariéru, peníze. Prozraďte něco o zákulisí Miss.
Byl to třetí ročník soutěže, agentura neměla velké zkušenosti. Mezi námi nebyla jediná modelka, vše se dělalo na koleně. Atmosféru můžu označit za přátelskou. Dneska je to určitě pryč. Současné missky mají velké možnosti se uplatnit, jde o hodně. Z nabídek se jim občas zatočí hlava.
Dostala jste nabídky z modelingu?
Já jsem o tom ani neuvažovala. Bez zkušeností jsem moderovala pár akcí. Záhy jsem se začala věnovat navrhování oblečení, choreografii. Baví mě velet, dávat věci dohromady.
Vítězky vždy ubezpečovaly, že se se svým chlapcem po soutěži nerozejdou. Co vy?
Já se tehdy neměla s kým rozejít (smích)!
Platí rovnice modelka a misska + fotbalista, hokejista, svalovec či miliardář. Točil se kolem vás někdo takový, pršely nabídky k sňatku?
Já chtěla dostudovat. Rozjížděli jsme projekt Zadního traktu (obchodně-umělecké centrum v Brně – pozn. red.), navrhovala jsem oblečení, kolem mě se motali muzikanti a výtvarníci. Fotbalistu jsem v životě nepotkala. A Bakala si vzal Míšu (smích)!
Zadní trakt se stal legendou.
Architekturu jsem nedostudovala, to mě mrzí. Navrhla jsem první kolekci večerních a malých večerních šatů. Chtěl jsem je prodávat, tak vznikl projekt Zadního traktu – 19 obchodů a obchůdků. V té době v Brně neexistovalo obchodně umělecké centrum, šlo o raritu. Byla to úžasná doba plná nápadů.
Jste očividně žena všestranných zájmů, navrhujete i bytové interiéry. Jak by člověk v 21. století měl bydlet?
Interiér by měl odrážet povahu majitele, aby se tam cítil dobře, měl prostředí, kam se rád vrací. To mě na tom baví, že se sejdeme, probereme, co uděláme, jak se na to ten člověk dívá. Aby získal prostor ušitý na míru.
Jste Brňanka, takže jak se vám Brno líbí? Architektura, zeleň, památky, ale i záplava aut a smogu.
Brno miluju. Odstěhovala jsem se na okraj do Řečkovic, hezky na kopec, takže auta moc nevnímám. Fascinuje mě, jak Brno žije, kolik podniků s nápadem a nábojem vzniklo. Do města jdu výjimečně, třeba do divadla. Ale to je pak výlet na půl dne se vším všudy.
Vaší další životní vášní je malování.
U nás malovala teta, maminka i děda, vyrostla jsem v tom. Baví mě, je to prostředek něco vyjádřit.
V poslední době malujete hlavně kočky. Proč právě tato zvířata?
Mám doma už třetí, vždycky se mi líbily. Před třemi roky na výstavě u Bolka v divadle jsem řešila prázdné místo nad podestou. Tak jsem se rozhodla, že si konečně namaluju kočky.
Co se vám na nich líbí?
Jejich oči. To je pohled do jiných světů.
Kolekci svých obrazů koček jste nazvala Souhvězdí Bohumila Hrabala. To byl také velký milovník koček, inspiroval vás tím?
Napadlo nás s básnířkou Alenou Vávrovou, že spojíme moje obrazy s jejími básněmi. Název je její, s Hrabalem se osobně znala. Dokonce od něj dostala cenu.
Ještě jeden projekt vás v poslední době zaměstnává – Kulinarium. O co se přesně jedná?
Napadlo mě spojit kulinářský zážitek s uměleckým. Co se týká jídla, vycházím z menu ze sezonních surovin, běžně dostupných, víc se zeleninou. Kombinuji českou kuchyni s vařením rakouského kuchaře Johanna Reisingera, u kterého jsem byla na kurzech. K dobrému jídlu patří umění, takže každé další Kulinarium doplňuje vernisáž nějakého výtvarníka. Vznikla tak skupina stejných hostů, nová přátelství, nové kontakty. S přípravou je hodně práce, ale výsledek stojí za to. Kulinarium pořádám od roku 2012, příští rok bude už jubilejní třicáté.
Jak to všechno dokážete stíhat?
Udělala jsem si systém. Když maluji, přemýšlím, co budu vařit a obráceně. Dopřávám si luxusu, že můžu dělat, co chci. To je k nezaplacení. Nerozlišuji víkend, všední den. A když někam zajdu na večeři, klidně to beru i jako inspiraci pro Kulinarium.
Sen o korunce pro Miss Československa odnesl čas. Spoustu dalších snů jste si ale splnila. Máte vůbec ještě nějaké přání, něco, co je motivací do dalších let?
Měla jsem sen o kočičí kavárně, těch se teď objevilo hodně. Chtěla bych kočičí galerii – obrazy, sochy, šperky, všechno by se točilo kolem koček.
Takže úplně první česká kočičí galerie?
Přesně tak. Když to vyjde, budu spokojená. Kočky už patří neodmyslitelně k mému životu. Je to pro mě srdeční záležitost!
Kdo je Romana Štryncl?
Brňanka (46), která v roce 1991 získala v tehdejší soutěži královen krásy Miss Československo titul Miss Morava a Miss Sympatie. Místo modelingu se jako „zběhnutá“ studentka architektury přimkla k umění. Podílela se na vzniku Zadního traktu, prvního umělecko-obchodního centra v Brně. Navrhuje oblečení pod značkou Romy Rose, šaty z její kolekce si vybrala i herečka Chantal Poullain. Pořádá společenské akce, spolupracuje jako choreografka s modelingovými agenturami. Od mládí se věnuje malování. Preferuje olejomalbu, akvarel a perokresbu, obrazy propojuje s básněmi, povídkami a symboly. První (dvoj)výstavu měla v roce 2001 v Brně.
Společně s básnířkou Alenou Vávrovou vytvořila soubor kočičích olejomaleb. Výstavy jsou spojené s dražbami, výtěžek směřuje ve prospěch kočičích útulků.
Od roku 2012 se Romana Štryncl věnuje také projektu Kulinarium, což jsou gastronomická setkání jejích přátel spojená s vernisáží děl výtvarníků.
Autor: Zdeněk Matyáš
