PÍSEŇ PRO ELIŠKU

romana Výstavy

VERNISÁŽ
písně zapřede Jana Musilová
zahájení dražby obrazu pro Světluška Svitavy
výstava a dražba 10.3 – 20.4.2o18 /do půlnoci
obrazy vystaveny v: Kavárna V parku, Svitavy, Dvořákova 5

Světlo od Elišky

Světluška
ó světluška !
Není žádná
služebná
či – služka

Světluška
ač černá –
Královna Je
vznešená
Světlonoška
Tak berte
berte nabírejte

Světla od Elišky

pro každého dosti

@Alena Vávrová

Eliška – plátno,olej, 40 cm x 40 cm, 2018, foto: Petr Ivančic

ELIŠKA

Sídliště, kde prošlo ten den jistě hodně lidí. Prší. Je studený dubnový den. S nikým nepohne boj o život, odehrávající se tu přímo před očima. Lidé vyvenčili svoje psy a zase se vrátili domů. Je opravdu zima a mrholí.

Eliška ležela a zmítala se u chodníku mezi psími výkaly. Už se nemohla postavit na nohy a poslední síly stačily jen k tomu, aby ještě ukázala svoje zuby a zastrašila útočící psy i lidi. Neměla jsem rukavice a ona byla odhodlaná mě pokousat. Měla jsem jen přepravku a odhodlání ji přesvědčit. Vzala jsem spodní díl přepravky a začala ji přesvědčovat. Porozuměla okamžitě a za pomoci předních noh se doškrábala až do přepravky.

Dospělá kočička Eliška vážila 1,7 kg. Strávila i své vlastní svaly a nedokázala udržet ani svoji tělesnou teplotu. Mnoho nadějí jsme si nedělali, ale Eliška se nevzdala. Nechala se zahřívat, zavodňovat, potom krmit a léčit. Když to zkrátím – z kukly se vyklubal krásný motýl.

Po tom, co musela prožít měla „plavací zadeček“. To by nebylo to nejhorší. Horší je, že už nikdy nenašla důvěru k lidem, všech cizích lidí se panicky bála. Eliška nebyla kočička pro běžné umístění, zůstala v mojí péči.

Jana Zerzánová

SVĚTLUŠKA SVITAVY

Kočičky v našem depozitu jsou většinou staré nebo handicapované fyzicky či psychicky a vyžadují zvýšenou individuální péči. Žijí s námi kočičky slepé, hluché, s nevyléčitelnými nemocemi, doživotně na lécích i jedna ochrnutá. Tímto zaměřením se trochu lišíme od ostatních depozit. Většina koček u nás svůj život dožívá. Péče o taková zvířátka je náročná i finančně. Téměř každá byla v minulosti týraná a mnohým se tento fakt zapsal hluboko do podvědomí a ovlivňuje jejich život.

V současné době vzhledem ke svému dlouhodobě špatnému zdravotnímu stavu nové kočičky nepřijímám.

Problematika přemnožených koček je neúnosná. Většina se jich rodí jako nechtěné a jejich život je jen těžkým bojem o přežití. Takových koček s těžkým osudem je opravdu mnoho. Jen je není vidět, protože kočky svoji bolest, tak jako všechny šelmy, maskují a trpí a umírají ukryté. Státních útulků je žalostně málo a tak tuto úlohu suplují dobrovolníci svými vlastními silami a vlastními finančními prostředky. Bohužel tak může být pomoženo jen zlomku trpících koček a koťat.

Byl to člověk, který k sobě kočky připoutal a domestikoval je a je tudíž za ně i zodpovědný. Každý člověk by měl pochopit důležitost kastrace jako jediného způsobu, jak toto utrpení zmenšit.

Jana Zerzánová