Text psaný v roce 1991, prezentovaný na Miss Moravy. Je stále aktuální. To mě těší. Až na toho kocoura. Ten nynější má srst v barvě bílé melty jakou dělávala babička.
Co mám ráda?
Chceš to vědět?
– mám ráda svého kocoura. Jeho černomodrou srst. Malá, hravá, přítulná šelma. Když ho vezmu do náruče, dívá se mi do očí a tiše se mnou hovoří
– mám ráda hlínu. Hlína hoří v ohni. Hlína a oheň
– mám ráda mé město. Špinavé, krásné, zahalené kouřem, prozářené sluncem. Město křivých dlažeb a starých domů. Ve dne živé, v noci mrtvé
– mám ráda svou Moravu. Kamennou, drsnou, šlehanou větry, roztouženou, zpívající, pěnivou a jiskřící, snící ve stínu lužních lesů, tančící záplavou barev krojů. Rozjásanou sluncem, vínem i slivovicí
– mám ráda vůni pryskyřice, roztroušené lesy a louky Vysočiny a jejich slunce probouzející se v mlze rybníků a odrážející se v rose pavučin
– mám ráda hory, hory – chrám. Chrám zakletý v kameni, tichu a věčnosti
– mám ráda vodu
– mám ráda sklenici plnou vína
– mám ráda hudbu
– mám ráda ticho
– JÁ mám ráda ruce, ruce něžné a horké, ruce hladící moje vlasy a moji tvář
– mám ráda, vlastně ještě nevím, co mám a budu mít ráda
takže se snaž,
můj milý!
foto: Petr Ivančic
