Kočičí dáma
Belka se k nám do depozita dostala pouze na doléčení a kastraci. Následně měla jít do nového domova. Ale Belinku trápilo tolik zdravotních problémů, že nakonec zůstala jako naše vlastní. Nechtěli jsme ji dál stresovat přesunem do nového domova.
Byla to kočička, která živořila asi 11 let na Slovensku. Její osud jsme neznali. Přišla k nám v dezolátním stavu a i přes veškerou snahu se ji nepodařilo úplně dát “do kupy”. Do konce života kulhala. Měla mnoho estetických neduhů, které jí na kráse nepřidaly. Nakonec se ze všeho dostala, byla úžasná bojovnice.
Nikdy se z ní nestala mazlivá kočička, ale nechala se aspoň hladit. Milovala česání, hlasitě u toho vrněla. Byla ochránkyní všech kočičích chovanců. Neměla ráda stresové situace. Belka byla Kočka s velkým K, pravá kočičí dáma. Každou léčbu neslastatečně a měla spoustu chuti do života. Nakonec ji ale vše dohnalo a Beloušek, jak jsme jí říkali, odešla v klidu v mé náruči, už jí nebylo pomoci. Dožila se 13, možná 15 let, to jsme nevěděli přesně.
Měla krásný zbytek života. Plné misky, teplo, péči a přízeň celé rodiny. Dodnes na ni s úctou a láskou vzpomínáme.
Martina Friesová
Kočičí dům u Mourečka
je soukromý kočičí depozit patřící pod spolek Cat World z.s.
Pomáháme a staráme se o opuštěné a potřebné kočičky na Ostravsku. Po doléčení a kastraci hledáme zachráněným kožíškům domovy (na adopční smlouvu). Pečujeme i o plaché kočky venku v okolí, krmíme je, kastrujeme. V našem depozitu je obvykle 30 i více kočiček.
Kočičí dům u Mourečka, depozitum spolku Cat World, z. s., v Bílovci
Transparentní účet: 2601051566/2010, variabilní symbol 8888
AUKCE OBRAZU BELKY ZDE
“Na světě je dost stvoření, která mají krásu jiného druhu.”
Belka
„Fuj! Nesahej na tu kočku, je škaredá! Kdoví, co má všechno za nemoci…“
Tuhle větu slyšela Bela ve svém životě bezpočtukrát. Věděla, že po ní často může následovat hozený kámen nebo kopanec, který jí před lety přivodil vykloubenou nohu, takže se raději rychle schovala. Lidé se na ni nedívali se zalíbením, nikdo ji nikdy nepochválil, jak je pěkná, většina se jí štítila a nepohladila by ji ani za nic.
Belka byla škaredá. Moc škaredá. Loupala se jí kůže, oči měla samý zánět. Kulhala. Přišla o obě uši, které musely být amputovány kvůli nádorům. Ty jí koneckonců rostly i v tlamě a u oka.
Tak velice škaredá kočka to byla.
Co s takovou kočkou? Většina lidí si přece pořizuje kočky proto, že obdivují jejich elegantní krásu, hebký kožich, podmanivé oči a graciézní pohyb. Kdo by chtěl tuhle příšeru? Vždyť život takové kočky snad ani nemá cenu… Jenom by se vyhazovaly peníze za léčbu a bylo by s tím plno starostí.
„Mami, ale ta kočička není škaredá.“
„Co to říkáš?“
„Nebo možná škaredá je, ale mně se stejně líbí. Určitě je moc hodná. Myslím, že je to zakletá princezna.“ Na přikrčenou Belku se dívala malá holčička, kterou nezajímaly všechny její boláky a nemoci. Dívala se jí rovnou do očí a ty měla Bela překrásné. Pomalu je přimhouřila, aby dala holčičce najevo, že jí děkuje. Poprvé v životě se na ni někdo díval bez odporu! A dokonce o ní holčička řekla, že je princezna!
Belka pochopila, že doposud přejímala názor ostatních. Je škaredá a plná nemocí, změnit se to nedá, tak by raději neměla zaclánět, slušelo by se, aby někam zalezla a dala pokoj. Hezčí a sebevědomější kočky mají mnohem větší právo na život a na lásku, tak to prostě na světě chodí…
Ale teď se Belka zamyslela. Ta holčička řekla, že sice škaredá je, ale že se jí stejně líbí. To je tedy zvláštní… Že by to spolu nemuselo souviset? Jako zakletá princezna si však nepřipadala, protože princezny čekají na to, až je někdo vysvobodí. Belka měla spíš srdce bojovnice, ve svém životě naopak mnohokrát pomohla ostatním, kteří potřebovali vysvobodit.
Jako právě teď, když uslyšela zoufalé mňoukání o pomoc. Vyběhla z úkrytu a uviděla, jak velký huňatý kocour syčí a prská na menšího, jen pár vteřin předtím, než ho pokouše. Vůbec nepřemýšlela a vrhla se slabšímu na pomoc. Její odhodlání útočníka zastrašilo a stáhl se, možná i proto, že Bela bez uší vypadala jako obzvlášť ostřílená rváčka. Slabší kocourek se na ni podíval vděčně a Belka znovu spatřila pohled někoho, kdo nevidí žádnou ošklivost, ale jenom její překrásné oči, které zrcadlí odvahu zastat se slabých. Belčina krása spočívala v tom, že nesnesla žádné bezpráví a pomáhala všem a všude.
Na světě je dost překrásných koček, které každý touží pohladit a potěšit své oči jejich půvabem. Ale na světě pořád není dost stvoření, které mají krásu jiného druhu. Takovou, kterou lze vidět jen pohledem do jejich očí, i kdyby ty oči byly zanícené a utlačené nádory. Belka takovou bytostí byla.
Tak velice krásná kočka to byla.
Lucie Hlavinková
