POHÁDKA PRO ARESE

POHÁDKA PRO ARESE

2021-03-24
FELIDAE, Výstavy
Kočky, aukce, pohádky, zvířata

22. kočičí aukce pro Záchrannou stanici československých vlčáků

POHÁDKA O ARESOVI, čte Radim Fiala

VÝSTAVA ONLINE v Galerii Felidae

aukce : 01. – 30. 04. 2021 /do půlnoci
vyvolávací cena obrazu je 1 Kč
PŘÍHOZY ZDE
číslo transparentního účtu: 2701700658 / 2010

Postupně oslovuji prověřené útulky po celé čr, namaluji jimi vybranou kočku, její obraz se draží po dobu trvání výstavy na stránkách útulku a celá částka jde přímo na jeho účet. První výstava spojená s aukcí obrazu pro kočičí útulek proběhla v Divadle Bolka Polívky v roce 2013.

V listopadu 2018 proběhla 15. aukce v rámci festivalu Literární Františkovy Lázně, kmotrou byla paní Hana Maciuchová a podařilo se vybrat rekordních 27 tisíc korun. Celý projekt funguje nejen jako jednorázové získání finanční částky, ale přibližuje problematiku útulkových zvířat, propojuje lidi a věřím, že vede i k zamyšlení a větší všímavosti.

Mám velkou radost, že kmotrem obrazu bude Radim Fiala.

Pohádku o Aresovi napsala Lucie Hlavinková.

BLESK.cz
SVĚT PSŮ 5/2021
BLANENSKÝ DENÍK
NAŠE KOČKY 4/2021

Pohádka o Aresovi

     Když se narodí vrh štěňat, první noc se nad ním nakloní sudičky a vyřknou svoje sudby. Toho dne, kdy se se narodil Ares, se stala chyba, a nad šedivými mrňaty se mezi psími sudičkami ocitla i jedna vlčí. Její omyl byl pochopitelný, protože malí českoslovenští vlčáci jsou k nerozeznání od divokých vlčat, ostatní vědmy ji však rády neviděly. Tahle vlčí sudička byla pyšná a o psech toho moc nevěděla. Snažily se ji odstrčit, aby jim nepokazila se štěňaty práci, měly pro ně nachystány pěkné sudby jako pro všechny malé pejsky, narozené v řádných chovatelských stanicích
     Jenomže vlčí sudička se nechtěla nechat odehnat. „Ostatní si klidně nechte, ale tenhle je můj!“ ukázala na největší štěně. „Neslyšely jste? Jmenuje se Ares a to znamená bojovník. Vidím, jak budou vypadat jeho oči, až se otevřou, a jsou čistě vlčí. Je můj!“
     „Nemůže být tvůj, není to vlk, ale pes,“ namítly zděšeně ostatní.
     „Chystáte pro psy osudy, ve kterých poslouchají lidi a slouží jim. Já pro vlky chystám svobodná srdce a odvahu, divokost a neúnavnost. Kdyby byl Ares opravdovým vlkem, byl by z něj vůdce smečky, nezkrocený a chrabrý.“
     „Ale psi lidem přece neslouží, pracují s nimi, jsou jejich společníky… Dělají to rádi.“
     „Ne, tomu nevěřím!“ zaplály oči vlčí sudičce a vyřkla svoji věštbu.
     Ostatní sudičky se zhrozily. Aresova sudba byla krutá. Jediné, co by ho mohlo ještě zachránit, by byli pán nebo paní, kteří by pochopili jeho skrytou vlčí podstatu a uměli by s ní pracovat. Jenomže takových opravdových vůdců je málo a sudičky věděly, že pro Arese se nikdo takový nenajde.
     „Už jsi řekla svoji věštbu,“ otočila se k bojovné vlčí sudičce zachmuřeně ta nejstarší. „Uspokojila jsi svoji pýchu, ale cena, kterou Ares bude muset zaplatit, je příliš vysoká.“
     „Věštbu změnit nemůžu, to přece víš.“
     „Vím, že nemůžeš. Ale mohla bys říct ještě nějaký dodatek, aby z jeho utrpení vzešlo něco dobrého. Můžeš do sudby ještě zapojit lidi.“
     „Pche, lidi!“ ušklíbla se vlčí sudička. „S nimi mám jen špatné zkušenosti. Co ti zmůžou?“
     „Něco ano. Zjistily jsme, že někteří mají na zvířecí životy špatný vliv. Ale jsou i tací, kteří mohou naopak měnit jejich osudy k dobrému!“
     Vlčí sudička neochotně a mlčky přikývla z úcty k té nejstarší, a obrátila se ke spícímu štěněti, aby věštbu doplnila. Psí vědmy neslyšely, co řekla, mohly jen doufat, že teď bude osud k Aresovi milosrdnější.

     Nebyl.
     Aresovy vlčí oči zračily jeho vlčí duši. Jenomže místo chápajícího a milujícího pána dostal tyrana, který vyžadoval jen slepou poslušnost. Ares toužil po svobodě a lehkosti, ale dostával kopance a bití. Pochopil tajemství přírody, ale cenou za něj byl hlad, neustálý strach a hluboká nedůvěra. Byl zbídačelý a klesl až na dno. Proti nespravedlivému zacházení začal bojovat, až skončil uvázaný v lese na pokraji smrti. Vlčí věštby nejsou pro psy a Ares nechápal, proč musí takhle trpět. K čemu je jeho soužení a bolest? V přírodě má každá bolest své místo, vlci snášejí zranění, která utržili v boji nebo v honbě za potravou, pro blaho své smečky. Ale Aresovo utrpení bylo beze smyslu, způsobené jen zlobou člověka…
     Vlčí sudička tomu zděšeně přihlížela. Takhle svoji věštbu vůbec nezamýšlela, chtěla dát jen za vyučenou těm příliš krotkým psím sudičkám! Ares nemůže zemřít hladem a žízní, uvázaný u stromu, vždyť přece ustoupila a svoji věštbu doplnila. Podle jejího proroctví má před sebou ještě jeden velký úkol, ale jak ho může splnit? S překvapením uviděla, že to, že ustoupila nejstarší sudičce, teď nese ovoce. Do Aresova života zasáhli lidé s úplně jinou povahou, než byl jeho původní pán.
     Blížící se smrt byla v posledních okamžicích zahnána, Aresovi se postupně vrátilo zdraví a síla. Dokonce to vypadalo, že by mohl být umístěn v nějaké rodině, užívat si pohodlí a obyčejného psího života. Ale to v jeho osudu napsáno nebylo, protože vlčí duše byla utrpením příliš zraněná a nedala se uzdravit tak snadno jako tělo. Ares do rodiny nemohl, jeho cesta měla být jiná.
     Jeho utrpení a bolest konečně získaly smysl, Aresův osud pohnul osudem lidí, kteří se umějí vzdát svého pohodlí, obětovat čas i peníze, a z lásky ke zvířatům přispět ke splnění jeho velkého úkolu, pomáhat Aresovým příbuzným, k nimž byl život nepříznivý. Ares naplnil svůj úkol, díky jeho životnímu příběhu byla založena záchranná stanice pro Československé vlčáky, psy tak podobné vlkům, že se v jejich případě mohou sudičky splést.

Záchrannou stanici pro československé vlčáky z.s.
založil v roce 2010 Vojtěch Kouřil. Jde o jedinou oficiální záchrannou stanici, která se specializuje pouze na československé vlčáky s průkazem původu. Stanice přijímá problémové, týrané nebo jinak nechtěné psy, které se poté snaží navrátit do běžného života. Jsme schopni psa u nás umístit, postarat se o něj jak po stránce veterinární, tak i resocializační a výcvikové, a následně mu s trochou štěstí najít nový domov. Za deset let se podařilo pomoci více jak 80-ti psům.
Záchranná stanice funguje pouze ze sponzorských darů. Provoz nespočívá jen v samotné péči o psy, ale také v rozvoji a údržbě areálu, kde je potřeba dodržovat a nadále zdokonalovat welfare pro naše svěřence.
Pomozte nám pomáhat těm, kteří za svůj úděl nenesou žádnou odpovědnost a hlavně – mnohdy se nemohou ani bránit a zlému osudu se nemohli jen tak lehce vymanit.

Ares Jasmine Eyes
narozen 25. 4. 2009 je prvním psem, který přišel do Záchranné stanice a s nímž to vše začalo. Ares byl v nalezen uvázaný v lese, vyhladovělý, zbitý a s polámanými žebry. Chovatelka si jej vzala zpět, ale bohužel Areska nezvládla a tak přišel do Záchranné stanice, kde se dával dlouho dohromady ze svého utrpení, kterým si prošel. Ares má nenapravitelnou potřebu si hlídat žrádlo a pro člověka je v této situaci životu nebezpečný, vzhledem ke zkušenosti, kterou si prošel, proto nebylo možné ho umístit do nového domova. Je možné ho podpořit pouze v adopci na dálku.

 

 

Související články

Dan Přibáň

2013-11-09

“Trabantem Hedvábnou stezkou, Afrikou & Jižní Amerikou” fotografie 2013 transtrabant.cz

“Souhvězdí Bohumila Hrabala”

2014-02-04

& básně Aleny Vávrové

“BÁSEŇ pro SATÁNKA”

2017-01-30

zapředly a spoluzahájily: Ester Kočičková & Pavla Horáková “Souhvězdí Bohumila Hrabala” olejomalby obohacené básněmi Aleny Vávrové 3o.1. – 4.3.2o1…