28. aukce pro Zatoulané štěstí, z.s.
výstava v Zámek Kroměříž
ROMY&ROSE – společná výstava s Rosanou de Montfort
aukce : ZDE
1.-30.8.2023 do půlnoci / celá vydražená částka jde přímo na konto útulku
možnost podpory Zatoulaného štěstí, z.s. : ZDE
Postupně oslovuji prověřené útulky po celé čr, namaluji jimi vybranou kočku, její obraz se draží po dobu trvání výstavy na stránkách útulku a celá částka jde přímo na jeho účet. První výstava spojená s aukcí obrazu pro kočičí útulek proběhla v Divadle Bolka Polívky v roce 2013.
Celý projekt funguje nejen jako jednorázové získání finanční částky, ale přibližuje problematiku útulkových zvířat, propojuje lidi a věřím, že vede i k zamyšlení a větší všímavosti. V listopadu 2018 proběhla 15. aukce v rámci festivalu Literární Františkovy Lázně, kmotrou byla paní Hana Maciuchová a podařilo se vybrat rekordních 27 tisíc korun – 23. aukce pro Kočičí dům u Mourečka v Bílovci tento rekord překonala částkou 50 tisíc korun – a 26. aukce pro Feliti kastruje se vyšplhala na neuvěřitelných 100 tisíc korun. Moc děkuji dražitelům!!
Mám velkou radost, že kmotrem obrazu je hudebník Pavel Váně.
Pohádku o Saxaně napsala Lucie Hlavinková.
Saxana
„…dvanáct, třináct, čtrnáct…“ Paní z útulku měla dojem, že se jí to snad jen zdá. Že usíná a místo počítání oveček počítá kočky, což už bude zřejmě profesionální deformace. Bohužel, nic z toho, co měla před očima, sen nebyl, spíš noční můra za bílého dne.
Napůl rozpadlý domek se doslova hemžil kočkami. Většina z nich byla ve velmi špatném stavu, zablešená, vyhublá a určitě plná červů. Kde se to ocitla? Na planetě koček? V Japonsku prý existuje ostrov, na kterém žijí samé kočky, tak že by tady měly také svoji základnu?
„Domek i všechny kočky patřily starému pánovi, který zemřel. Byl na světě úplně sám, není žádný dědic, musíme se o všechno postarat my, jako obec,“ vysvětloval starosta, když spolu s ní prolézal zákoutí a z každého vytáhli zase nějakou novou kočku.
„…dvacet šest, dvacet sedm, dvacet osm…“ Počítání nebralo konce! Kočky byly vylekané, prázdný domek působil opuštěně. Takhle skončil jeden lidský život… U nich v útulku byly kočky z různých důvodů – vyhozené, nechtěné, divoké. Tohle však bude úplně poprvé, kdy tu ocitnou kočky z lásky. Tahle láska byla zvláštní, hodně lidí by ji vidělo jako pokřivenou a pomatenou, ale pořád to láska byla.
Starý pán byl úplně osamělý, neměl se o koho starat, neměl se koho dotknout, s kým promluvit. Toužil však po lásce jako každý, a tak si ji obstaral v podobě koček, které jsou vždy ochotné lásku lidem dát, nevadí jim, že jejich majitel je považován ostatními za podivína, bláznivého dědka, kterému přeskočilo. Nevadí jim nepořádek v domě, zanedbaný dvůr a zahrada, nikoho nesoudí. Takovou lásku bych přece chtěl každý! A protože lásky není nikdy dost, pořizoval si starý pán další a další kočky, aby zahnal svoji samotu.
Celkem jich bylo třicet sedm. Tak prázdné bylo srdce starého pána, že potřebovalo tolik koček, aby se zaplnilo. A kolik místa máme v srdci my? Určitě tolik, aby se tam vlezla alespoň jedna kočka, která potřebuje pomoc.
