Mé Frantovy a Alenka

romana blog

Mé Frantovy a Alenka

Šťastná shoda okolností mi do života přivedla poezijní kometu Alenku Vávrovou. Zářící, energickou, jedinečnou, komplikovanou. Alenka se jmenuje a Alena je její pseudonym. Získala označení „jazzující básnířka z konce světa“ (myšleno z Františkových Lázní).

„Vrychostiaodzačátku“
Jak to všechno začalo? V roce 2010 básnířka a spisovatelka Sylva Lauerová sesbírala a vydala almanach současné ženské poezie a já – inspirována její básní – namalovala obraz na přebal knihy. Pak, nadšená, jsem začala zpracovávat další básně. Nečekaně mi tak vstoupila do života poezie. Vznikla kolekce obrazů propojená s různými básnířkami.

Mezi nimi byla i autorka, která se na obálce své sbírky Soukromá Hrabaliana nazvala „rybou, která chtěla místo fotografie kočku“. A jejíž prvotina nese název Druhotina. Tuto „Rybokočku“ jsem poznala na brněnském křtu její nové sbírky. „Zasouzněly“ jsme a tak vznikl další soubor obrazů obohacených básněmi – Souhvězdí Bohumila Hrabala.

S Alenkou pro kočky
Naše Souhvězdí se rozrůstá i o aukční obrazy pro kočky z útulků. Rozumějte: namaluji obraz konkrétní nalezené kočky, který dražíme po dobu výstavy, a celá částka jde na konto konkrétního útulku. Po Kočce Alence žádám k obrazům, v nichž zachycuji i životní příběh tulaček, báseň. Stává se Rybou a kroutí se. Naprosto pochopitelně. Věřím jí, že je těžké napsat báseň na zakázku s tématem tak smutným jako je nemoc, opuštěnost, osamocení… o dalších kočičích tragédiích se raději ani rozepisovat nebudu.

Františkovy Lázně
…jsme navštívili již několikrát. Vždy kvůli – nebo díky – Alence. Pokaždé mě překvapí rozsáhlost parků, čistota nebarevných fasád, porost náletových stromků na balkonech hotelu na náměstí, spousta parkové zeleně… Vzhledem k lázeňskému rytmu města vnímám nedostatek běžných restaurací. Ovšem tentokrát jsme objevili Josefa I., ten vaří jak maminka s babičkou dohromady. A nemohu nevzpomenout teplé a voňavé oplatky. Ty bohužel v Brně nemáme.

Literární Františkovy Lázně
… festival, jehož vůdčí osobností i duší je Alena Alenka Vávrová. Loni jsem měla čest jej zahájit vernisáží a aukcí se zatím nejvyšším aukčním výtěžkem pro kočky ze sokolovského útulku Konec toulání. A po dva večery jsme si užívali přítomnosti okouzlující Hany Maciuchové, jež se stala i kmotrou obrazu kočky Pepinky.

Moje Frantovy
Rok 2019 naservíroval vtipné fejetony Michala Viewegha, kouzelnou harfu Zbyňky Šolcové, skvělou Slam poetry Kláry Soukupové a Víti Siegfrieda Adamce, magickou švédskou formaci „Le Lac Long 814“ a spoustu dalšího. Happeningový vlak roztančený hudbou a zpěvem, křtící rekordní počet knih, nás ve více či méně vyvedených převlecích za literární postavy (s partnerem jsme se inspirovali Čapkovým Povídáním o pejskovi a kočičce) zavezl do Hofu a zpět. A samozřejmě Alenka. Ta pokřtila svou novou básnickou sbírku „Tři čtvrtě na smrt“.

V rámci akce „Spisovatelé a umělci do škol“ jsem si přichystala workshop pro pátou třídu. Téma: Jak se kreslí kočka. Vyhledala jsem kočky ztvárněné ve výtvarném umění v průběhu století, přiřadila autory, namalovala obraz i s básní, osvěžila si rozdělení výtvarných technik a do školy s sebou vzala coby posilu svého patnáctiletého kocoura. Alenka recitovala, děti kreslily, kocour šmejdil po třídě. Děkuji za silný zážitek!

Mávám česko-německým Františkovým !
Ich winke dem deutsch-tschechischen Franzensbad !

Kocour Ámos